Dnes bych vám chtěla povyprávět o nátisku. O tom, proč ho my dechaři tolik potřebujeme, jak vlastně ty svaly správně nastavit a jak se o nátisk starat tak, aby nám dlouho vydržel. Proč je  otázka nátisku tak aktuálním a mezi dechaři stále diskutovaným tématem? Důvod je jednoznačný – bez správného nátisku nástroj prostě nehraje.


Co je to nátisk?

Nátisk je vlastně uzpůsobení mimických svalů do takové pozice, která je optimální pro ten či onen dechový nástroj.

Každý z nástrojů vyžaduje trošku jiné uzpůsobení svalů – za příklad dám tolik diskutovaný klarinet versus saxofon. Starší škola tvrdí, že nátisk na klarinet a na saxofon je stejný/podobný a že pokud chce člověk hrát na saxofon, musí se nejdřív naučit na klarinet. Já osobně si myslím, že klarinetista ze začátku sice na saxík dokáže zahrát líp, než ten hráč, který nikdy před saxofonem na nic nehrál, ale hrát před saxíkem několik let na klarinet rozhodně nepovažuji za podmínku. Jinými slovy, když ke mně přijde člověk, který chce hrát na saxofon, tak začneme na saxofon a nebudeme před tím hrát na klarinet.

Co je u klarinetu i saxofonu stejné, je nátisk závislý na postavení spodního rtu. Ovšem i ten spodní ret u každého ze zmíněných nástrojů pracuje trochu jiným způsobem. Zatímco u klarinetu je potřeba mít rty v neměnném uzpůsobení, u saxofonu je žádoucí naopak obrovská flexibilita spodního rtu a to kvůli krásné barvě tónu a intonaci. S tím vším ale samozřejmě souvisí i otázka práce s dechem – při zmíněném flexibilním přizpůsobení spodního rtu je u saxofonu nutné naprosto přesné vedení a ovládání dechu. To by mělo být samozřejmostí i u klarinetu, ale v případě, že tomu tak ještě u některých méně pokročilých hráčů není, i v tomto případě se dá právě díky pevnosti rtů vyloudit relativně uspokojivý tón. U saxofonu to je jinak, tady je i sebemenší dechová nedostatečnost slyšet na zvuku, který z nástroje zní. Slyšíme pak úzký, uskřípnutý tón a neozývají se spodní tóny. Z čehož tedy vyplývá to, že hráč použil moc pevný stisk rtů a málo nebo špatně do nástroje dýchá.

Klarinetový nátisk:
  • Pevné neměnné uzpůsobení rtů (zkusit tak, že si zahrajete bez opřených zubů a hubici obejmete pouze rty – svaly musí makat)
  • Nátisk stejný ve všech polohách – pozor na zmáčknutí vyšších tónů
  • Spodní ret je pevný, kopíruje spodní zuby
Saxofonový nátisk:
  • Potřebná velká flexibilita spodního rtu, měkký polštářek uprostřed
  • Velmi pevné koutky – pocit jako když chcete pískat
  • „v“ pozice – nastavení rtů jako když chcete říct V.

To je jen pro inspiraci obecné pravidlo, které osobně řeším jako jednu z prvních věcí, když vidím, že hraní nefunguje tak, jak má. Nemusí ale fungovat úplně u každého. Samozřejmě že vyloudit krásný tón není podmíněný jen postavením rtů, ale je potřeba vzít v úvahu ještě spousta dalších faktorů – jako je například už zmiňovaný dech a jeho použití, práce a postavení jazyka, krku, zubů atd. Ale to je na delší vyprávění a delší studium. Záleží samozřejmě také na individuálních fyzických předpokladech každého jednotlivého studenta.

Jak se o svaly nátisku starat?

Základní věc, kterou bych tady ráda zmínila, je ta, že ať máte jakýkoliv nátisk, je potřeba ho udržovat v permanenci. Přeci jen pracujeme se svaly jako s jakýmikoliv jinými. Když chcete mít ploché bříško, taky je potřeba ho neustále zpevňovat a trénovat. To stejné platí i pro mimické svaly.  Tedy ze začátku jim nemůžete naložit plnou dardu – to apeluji zejména na naprosté začátečníky – vím, že každý je ze začátku pro hraní velmi nadšený, ale pokud si nátisk odrovnáte hnedka na začátek, je to docela bolestivá záležitost.

Začátečník díky nezpevněným svalům vydrží hrát maximálně 15 minut, pak je potřeba si udělat pauzu. Když tak neuděláte, svaly už jsou unavené a jejich funkci začne přebírat jazyk, krk apod. a tvoříte si nepěkné zlozvyky. Ty pak vedou ke kiksání a k tomu, že Vám nástroj najednou přestane hrát a Vy nevíte proč. Fajn je ze začátku cvičit častěji a po menších úsecích. Tedy ideálně dvakrát až třikrát denně právě po těch 15 minutách.

Přidávejte zátěž postupně:

Když cítíte, že těch 10 minut zvládáte hrát bez problému a Vaše svaly si na tuto zátěž už zvykly, přidejte pár minut v každém bloku cvičení. Budete tak hrát třeba třikrát po 15 minutách – což je pořád snesitelné doba, která nepůsobí hrozivě a ejhle, najednou zjistíte, že hrajete 45 minut denně. Což už je relativně ucházející čas.

Někteří studenti mi pokládají otázku, zda musí svůj nástroj mezi jednotlivými bloky cvičení skládat a rozkládat? Moje odpověď – mezi hraním je potřeba nástroj ošetřit, vytřít do sucha – dřevo u klarinetu vlhkost snáší špatně a kov u saxofonu může vlivem vlhkého prostředí korodovat. Pokud máte v plánu cvičit zase třeba za pár hodin, klidně nechte nástroj na stojánku nebo na jakémkoliv bezpečném místě. Doporučuji zajistit to, aby se na nástroj neprášilo – přikryjte ho nějakým hadříkem a pozor na domácí mazlíčky nebo děti – i ti si na nástroj rádi zahrají.

Závěr:

Jaké zkušenosti s nátiskem máte Vy? Stává se Vám, že občas to se cvičením „přepísknete“ a pak Vás „bolí pusa“, nebo vždy skončíte v ten správný moment a nátisk necháte odpočinout? Máte ještě nějaký další tip, jak udržet nátisk v kondici?

Chcete se naučit hrát na klarinet nebo saxofon a máte k výuce nezodpovězené otázky? Stáhněte si zdarma můj eBook k začátkům výuky na klarinet nebo saxofon, kde jsem sepsala odpovědi na nejčastější otázky začátečníků.

Lucie Dittrichová
Napsal(a) Lucie Dittrichová