Dýchání je důležitou a přirozenou součástí našeho bytí. Při hraní na dechový nástroj je dýchání důležité dvojnásobně. Bez správného použití dechu dechový nástroj zkrátka nehraje. Důležitý je nejen nádech, ale i výdech. Jak to tedy vše správně uchopit a pochopit?

V první řadě bych podotkla, že správně vedený dech je takový, při kterém posluchač nezaznamená, že hráč dýchá – tedy neslyšný. Nádech lze provádět do 3 různých míst – bránice, hrudník, podklíčky. Co jsem ze své praxe vyzkoumala, za ideální považuji kombinovat dýchání brániční a hrudní. Dýchání pod klíční kosti se obecně při hře na dechové nástroje moc nedoporučuje, protože zvyšuje napětí v ramenou i v hrudníku. Podle délky hudebních frází je dobré regulovat množství nádechu.

Zkuste si nyní všechny druhy dýchání:
  1. Horní (hrudní) dýchání – nadechněte se čistě pouze do hrudníku – cítíte podklíčky a jisté napětí v horní části plic. Toto napětí není při hře na dechový nástroj žádoucí a je potřeba se mu vyhnout.
  2. Spodní (brániční) dýchání – vzduch veďte od spoda, prociťte, jak se Vám vyklene bránice.
  3. Smíšené dýchání – začněte nádechem „do bránice“, prociťte, jak se Vám rozevírají mezižeberní svaly, cítíte nádech i ve spodní části zad. Nakonec zlehka přidechněte i do hrudníku, vyhněte se ale přílišnému napětí v horní části plic.

Dech má 2 fáze – nádech a výdech. Obojí je při hraní na saxofon potřeba vést vědomě a regulovaně.

Nádech

Nadechujeme vždy ústy, ideálně koutky úst. Nádech vedeme nenápadně, neslyšně. Já si to připodobňuji k neviditelnému zívnutí (tak, aby to nikdo neviděl). Vždy ale nezapomínejte na pravidlo nádechu dolů. Někdy se můžete setkat s pojmenováním dýchání do břicha – ale do břicha se nenadechujeme, k nádechu používáme vždy a bez rozdílu plíce. V tomto případě použijeme spodní část plic, vyklene se bránice směrem dolů a “nafoukne” se břicho. Mluvíme o tzv. dechové opoře. Opřeme dech dolů, aktivujeme brániční svaly a následuje výdech.

Výdech

Výdech je vedený regulovaně, opět se zapojením bráničních svalů. Výdech je dlouhý, neslyšný, jako když zamlžujete zrcadlo v koupelně, nebo si v zimě zahříváte ruce (pro představu uvolněného a otevřeného krku). Pořád je ale důležité myslet na silnou brániční oporu, abyste netlačili dech z krku, ale opravdu vše vycházelo ze spodní části plic. Samotný výdech pak lze připodobnit k sfouknutí svíčky v druhém rohu pokoje, nebo odkvetlé pampelišky na konci louky.

Dýchání v několika bodech:
  • Nádech i výdech při hře na dechový nástroj provádíme vždy pusou.
  • Nadechujeme jako když nenápadně zíváme – tak, aby nás nikdo neviděl
  • Výdech je regulovaný, dlouhý, měl by mít určitý tlak (díky zapojení svalů bránice).
  • Výdech směřujeme do dáli, jako když chceme sfouknout svíčku na druhém konci místnosti, nebo chceme odfouknout odkvetlou pampelišku na druhém konci louky
  • Výdech je silný, koncentrovaný do jednoho bodu
  • Výdech musí profouknout celý nástroj, vyjít korpusem ven a ještě byste měli mít pocit, že je dostatečně silný sfouknout tu svíčku nebo pampelišku
Praktické dechové cvičení pro každého

Toto rozdýchání je skvělým pomocníkem na začátku každého cvičení. Je vhodné nejen pro hráče na dechové nástroje, ale i jako každodenní uvolňovací cvičení pro kohokoliv.

  1. Pohodlně se posaďte na kraj židle, nohy mírně od sebe, v kolenou i v kotnících svírají pravý úhel. Opřete si lokty o kolena a předkloňte se
  2. Nadechněte se tak, abyste cítili, jak se při nádechu břicho dotýká stehen, dýchněte do spodních zad – do beder. Měli byste cítit, jak se Vám bedra při nádechu rozšiřují. Přiložte si na bedra dlaně, ať cítíte, jak pracují mezižeberní svaly.  Prociťte a uvědomte si konkrétní místo, do kterého se nadechujete – mělo by to být v oblasti horního břicha. Vydechujte stejně, jako byste foukali do nástroje. Nádech i výdech několikrát zopakujte.
  3. Opatrně se posaďte – ze začátku, pokud nejste zvyklí dechové cvičení praktikovat pravidelně, se Vám může mírně zatočit hlava. Není to nic závažného, prostě zůstaňte sedět, dokud se vše nevrátí do normálu – cca během pár sekund by mělo být všechno v pořádku.
  4. Stejně tak, jako jste se nadechovali v předklonu, nadechněte se i v sedě. Opět byste si měli uvědomit a procítit místo, do kterého se nadechujete – stejné místo jako při nádechu v předklonu.
  5. Stále zůstaňte sedět a vezmete si do ruky nástroj. Zkuste zahrát několik vydržovaných tónů s tímto uvědomělým dýcháním. Pořád prociťujte to jedno konkrétní místo, kam se nadechujete.

Nádechy v průběhu skladby

Během skladby se hráč na saxofon stejně jako hráč na jakýkoliv dechový nástroj potřebuje nadechovat. Značky pro nádech se v učebnicích pro začátečníky značí tištěnými apostrofy. Běžně si nádechy hráči značí sami podle přirozeného trvání hudebních frází, případně se poradí s pedagogem. Doporučuji psát si nádechy vždy a všude, je to běžná hudebnická praxe. Vždy si všichni říkáme – „Ale já přece vím, kde se mám nadechnout“, ale pokud je to ještě podpořeno vizuální stránkou, eliminuje se riziko, že se nadechnete úplně někde jinde, než jste původně chtěli. Věřte mi, vím, o čem mluvím.

Kdy nadechovat?

Nádech v průběhu skladby, kdy není příliš časoprostoru, je dobré zakomponovat do hudební fráze a počítat s nádechem již předem. Je to podobná praxe, jako při zpěvu, také logicky nenadechujeme v půlce slova. To stejné platí i v hudbě. Pokud fráze končí delší notou, je možné také tuto poslední notu nepatrně zkrátit a dát si tak čas na kvalitní nádech. Vždy je ale nutné přijít včas na začátek další fráze.

Dejte také pozor na to, abyste nedýchali příliš často. Tím vzniká přebytek dechu, který se projevuje tak, že před každým dalším nádechem musíte nejprve vydechnout starý vzduch a pak teprve nadechnout nový. Pokud se Vám toto stává, příčina může být nejen v příliš častém nadechování, ale také v nesprávném nastavení tvrdosti plátku a otevření hubice (např. příliš měkký plátek nebo příliš zavřená hubice).

Když použijete správné dýchání při každém Vašem tónu, bude se Vám hrát s větší lehkostí a nástroj Vám bude znít ještě krásněji. A jak jste na tom Vy? Praktikujete dechové cvičení před každým hraním? Máte nějaké své konkrétní cvičení? Podělte se v komentářích.

Lucie Dittrichová
Napsal(a) Lucie Dittrichová